Toulky světem

Skotsko – rady a tipy

Dudoslav

Počasí a oblečení

V krátkosti bych teploty ve Skotsku popsala tak, že pokud na sobě máte triko, mikinu, bundu a kalhoty, Skoti kolem vás většinou pobíhají jen v tom triku a kraťasech. Cestu jsem podnikla v květnu a užila jsem si tu i nošení čepice, do bikin bych se rozhodně nesvlíkala.

Co se tedy počasí týče, Skotsko je známý svým deštivým a zamračeným počasím, což dopovídá realitě, ale slunečný dny se nevylučujou. Především tu člověk musí počítat s dost studeným větrem, obzvlášť pokud se chystá vyjít na nějakej ten kopec nebo se podívat k moři.

Jestli se budeme bavit o cestě, na který si člověk chce projít přírodu, ale zároveň při nakouknutí do městských částí nechce vypadat jak úplnej vandroň, zabalila bych si z oblečení na období kolem května teplý outdoor kalhoty, džíny, teplý fusekle, pohory (ty ani k džínům nevypadaj špatně, když je umyjete…což jsem samozřejmě neudělala) – používám od český značky Prabos tyhle , čepici, teplou mikinu (svetr do města), větruodolnou a voděodolnou bundu ( mám od Crivit z Lidlu) nebo aspoň pláštěnku, za rukavice nebo nějakej šátek na krk bych v některých momentech dala princeznu i půlku království, ale dá se přežít i bez nich.

Taky jsem si s sebou prvně brala novej fotobatoh od Vanguard , kterej nejen dobře vypadá, ale překvapilo mě, kolik věcí se do něj ve finále vejde. Asi jako Hermiony kabelka.

Lidi

Jestli jste si pročetli alespoň pár mnou psaných dílů ze skotskýho cesto deníku, určitě jste si všimli, jak jsem Skoty vychvalovala. Věřím tomu, že ne všichni z nich musej být tak ochotný, milý, přátelský a usměvavý, ale já měla to štěstí potkat právě jen tyhle typy. Obzvlášť to, jak se vám někdo z nich snaží pomoci, když si nevíte rady a jste občas tak trochu ztracený (někdy ne jenom trochu), mi je opravdu sympatický. Stejně jako Iry, i Skoty jsem si zamilovala.

Šlo rozumět AJ?

Musíme si přiznat, že já bych cenu za nejlíp anglicky mluvícího člověka nevyhrála, nicméně s lidma, se kterýma jsem se setkala a potřebovala se s nima dorozumět, jsem to zvládla. Myslím si, že oblast Edinburghu na poslech cizího jazyka nebude tak šílená jako třeba jiný části Skotska. Ale pokud jste v angličtině zdatnější než já, věřím, že nebudete mít problém.

Doprava

Opět stejná situace jako v Irsku. Co se totiž autobusů týče, musí člověk před výstupem zmáčknout zvonek, jinak řidič na zastávkách nestaví, když na nich nestojí lidi. A když do autobusu chcete nastoupit, je zase potřeba na zastávce na řidiče mávnout, aby věděl, že má cenu stavět.

Cenově doprava dle mě vychází dost draho, ale to je v zemích Velký Británie asi známá věc.

Já jsem se po Skotsku pohybovala jen po svých vlastních nohách (tak je to stejně nejlepší, protože poznáte každičkej kout města, atmosféru, lidi) nebo autobusem. Ale kdybych si plánovala nějakou víc divočejší cestu (tím myslím víc v přírodě) a vypravila se s někým, kdo řídí, určitě bych neváhala a půjčila si auto. To je na průzkum míst ve větších vzdálenostech vždycky dost dobrá volba. Ušetřit se může i starost s přespáváním, když si to člověk zvládne zařídit tak, aby se po probuzení v autě necítil jak lego.

Nákup potravin/jídlo

Kdo už zná moje cestovatelský strategie, ví, že si většinou beru nejvíc jídla s sebou z ČR. Samozřejmě se snažím ochutnat i místní kuchyni nebo něco tradičního, když je ta možnost, ale v rámci ušetření (spíš peněz než místa) a nějakýho zachování zdravýho životního stylu, kterej prostě mám ráda, to mám nastavený tímto způsobem. A když mi došly zásoby, navštívila jsem klasický Tesco, Lidl nebo klasický skotský Sainsbury.

Do ochutnávání tradičních pokrmů jsem se moc neměla, protože představa skopových vnitřností na mým talíři nevyvolávala zrovna chuť k jídlu. Nicméně jsem se nemohla připravit o Scones na sladkej způsob a ty jsem si zamilovala moc! Protože je to hodně podobný naší vánočce nebo mazanci a ty já bych vždycky sežrala na posezení. Taky jsem ochutnala Shortbread Fingers neboli skotský máslový sušenky (ze Skotska je jednou přivezla mamka, takže jsem je neochutnávala vyloženě na skotský půdě, ale i to se počítá) a nemůžu jinak než doporučit. To, jak jemný jsou a jak krásně se na jazyku rozplývaj. Já a sladký prostě.

P.S. Nejradši si na cesty kupuju proteinový tyčky od Barebells . Příchutě jsou skvělý snad všechny, akorát cookies cream je dobrá konzistencí, ale na mě dost sladká. Nově jsem zkoušela proteinovky i od značky ONE  , ale musím říct, že ty mě teda neoslovily vůbec. Chtěla jsem ochutnat i dlouho opěvovanej protein od Bodylab , tak jsem si koupila jen vzorky příchutě banán, jahoda a bílá čokoláda, čokoláda a vanilkový milkshake a ty kráso, jeden z nejlepších proteinů, co jsem kdy měla! Krémová konzistence, žádná umělá chuť a chutná to opravdu tak, jak to zní…božsky!

(tohle není žádná spolupráce, bohužel)

Ubytování

Tentokrát jsem nebydlela přes Couchsurfing ani Airbnb, protože jsem měla tu možnost trávit svůj čas na cestě u kamaráda a jeho přítelkyně, ale právě tyhle 2 internetový stránky bych vám doporučila. Doporučuju je při všech svých již vydaných cesto radách a tipech na blogu společně s variantou přidat se před cestou do Facebookový skupiny konkrétní destinace (např. Češi a Slováci ve Skotsku) a zkusit štěstí s žádostí o přenocování tam. Akorát ten zážitek nemusí bejt takovej, jako když člověk bydlí s někým z rodilých místních.

Placení

Skoro vždycky jsem si vystačila s platební kartou a když ne, kamarád Luky mi půjčil pár liber, se kterou se ve Skotsku platí a zpětně jsem mu je vrátila. Mám dojem, že jediný místo, kde jsem musela platit hotově, byly autobusy, ale u těch jsem se tomu nevyhla jen při prvním a posledním dni, jelikož jsem na ty ostatní dny měla koupenou takovou legitku na dopravu. Určitě by teda stálo za to si nějaký libry s sebou přibalit.

Co stojí za to ne/vidět?

Blackford – menší holej kopec s vysílačem, na kterej si vyšlápnete možná víc schodů, než běžel Sylvester Stallone ve filmu Rocky, ale je tam pěknej výhled na Edinburgh, moře a okolí. Už tam taky dost fučí vítr, ale doporučuju!

National Museum of Scotland – muzeum v Edinburghu, kde se neplatí vstupný, respektive je dobrovolný. Je tady celkem 7 pater, kde najdete něco o historii Skotska a okolního světa, exponáty z přírody, umění, design a módu, vědu a technologii. Je tu fakt hromada věcí, proto radím vyhradit si na prohlídku několik hodin, klidně celej den, možná rozložit i na dny dva. Ale rozhodně se návštěva vyplatí.

Victoria Street – ne moc dlouhá, roztomilá ulice s barevnýma stavbama. Asi tu není zrovna něco extra k vidění, ale je to hned v centru Edinu a když si přivstanete (což jsem bohužel neudělala), můžete si tuhle sympatickou uličku projít i bez davů lidí. Jo a taky se tu nachází minimálně 1 obchod pro Harry Potter fans. To chceš.

Arthur’s Seat – nejvyšší kopec v Edinburghu, tudíž i jeden z nejlepších výhledů na okolí. Doporučuju vyšlápnout si ho brzo ráno, já jsem na vrcholku stála někdy kolem 6. hodiny ranní a nejen, že se tam spolu se mnou ocitli jen další 2 nadšenci, ale ještě k tomu to byla neskutečně krásná a uklidňující chvilka. Kdyby se podařil východ slunce, byl by to moment ještě o kousek kouzelnější. Rozhodně můžu doporučit, jen si dávejte bacha ve dnech, kdy fouká silnej vítr, od okrajů bych se v těhle případech držela na několik metrů.

Calton Hill – kopec v centru Edinburghu, na kterým se nachází Skotský národní památník, věž věnovaná Horatiu Nelsonovi (britský námořní velitel, národní hrdina) a monument Dugalda Stewarda (skotský filozof a matematik). Takovej klasickej výlet v Edinburghu. Není to špatný, určitě sem můžete hodit očkem, ale mě to zas tolik neoslovilo.

Hrob Toma Riddla – Potterovský srdíčko spokojený, ale jinak žádnej šlágr.

Royal Mile – ulice, která se táhne od hradu až k Holyroodskýmu paláci. Na hradu jsem byla, u paláce jen u brány. Zavřený, protože v 7 ráno tam opravdu otevřeno nemaj, Lucie. Každopádně se obávám, že ani ve chvíli, kdy se rozhodnete si přivstat, se na Royal Mile a hradu nebudete tulit k dalšímu milionu turistů. Takže pro ty, kteří se turistickým místům vyhýbají a mají radši míň přelidněný místa, tohle určitě nebude.

Rose Street – krásná ulička, kde se vám po celou dobu nad hlavou táhnou kabely s žárovkama. Viděla jsem jí jen ve dne, ale v noci to musí bejt velká paráda! Mrzí mě, že jsem se nedokopala k tomu, abych si jí za tmy prošla. Ale vy určitě musíte, bude to boží! Slibuju!

National Scottish Gallery – galerie v Edinburghu, kde je opět dobrovolný vstupný a nevyhoděj vás ani v případě, že vypadáte jak trhan (ozkoušeno za vás s pohorkama od bahna). Dovolím si tvrdit, že každýho, koho nějak fascinuje umění (obrazy především) tohle místo nadchne.

The Meadows – obří louka/park, trochu jako Stromovka v Praze. Běžci, cyklisti, pejskaři, lidi házející si lítajícím talířem, lidi na pikniku. Takový pohodový místo v Edinu. Doporučko!

Pentland Hills – něco jako národní park (?), plnej úžasnejch kopců (na který jsou trošku nechutný výstupy), oveček, klidu a ticha. Na výběr je několik tras, kterýma si Pentland Hills můžete projít. Ve městě v infocentru najdete mapku, kde jsou trasy vyznačený nebo stačí použít ty naše internety. Když chytnete pěkný počasí, je výlet do těhle míst rájem. Když chytnete ne tak pěkný počasí, je výlet do těhle míst taky rájem, ale berte v potaz, že jestli dole pod kopcema bude foukat silnej studenej vítr, tady nahoře vás to skoro odfoukne. Zkusila jsem obě situace a Pentland Hills miluju.

Cramond Island – ostrov, na kterej se dá dostat především v případě, že je odliv, protože v jinou dobu je cesta k němu zaplavená. Ostrůvek je malej, dá se podle mě projít klidně za hoďku a doporučuju, je určitě zajímavý něco takovýho navštívit. Akorát si ohlídejte časy odlivů a přílivů, taky se pak může stát, že na ostrově budete muset čekat třeba 4 hodiny, než přijde další odliv a vy se tak budete moct dostat zpátky na druhou stranu.

Queensferry – místo, kde se nachází i Queensferry Harbour a u něj dost známej červenej železniční most a další 2 mosty o něco mladší. Milý místo. A bejt váma, i přes to, že vás nějaký mosty nemusej fascinovat, bych tomuhle místu dala šanci. Je tu takovej příjemnej klídek s výhledem na moře a samotný Queensferry je na krátkou procházku taky moc hezký.

Portobello Beach – písečná pláž, cca 30 minut autobusem od Edinburghu. I v květnu tu od moře fouká dost studenej vítr, ale svačit si s takovým výhledem, to se vám nestává každej den. A nevím jak přes den, ale byla jsem tu ráno kolem 7. hodiny a prošlo tu jen pár lidí.

National Portrait Gallery – další místo pro umělecký duše. Obrazy, sochy i fotky. Krásná galerie, kde už jen nad interiérem budete žasnout. A vstupný je opět dobrovolný. Doporučuju moc, radost pohledět!

The Shore – něco jako náplavka v Praze, po jejíchž březích se táhnou různý restaurace a kavárny. Mě to úplně nenadchlo. Možná kdybych měla peníze na to, si do jedný z těch restaurací nebo kaváren sednout.

Rosslyn Chapel – krásná kaple, která, věřím, je úchvatná i zevnitř. Moje šetřící srdéčko i peněženka měly možnost podívat se na tuhle stavbu jen skrz mříže, takže víc recenzí asi neposkytnu.

Roslin Castle – 2 polorozbořený stěny. Víc k tomuhle místu asi nemám co říct, takže za mě navštěvovat není potřeba.

Roslin Gunpowder Mills – pár polorozbořených staveb, spíš jen stěny z nich pozůstalý. Za mě nic k vidění.

Roslin Glen Country Park – no, co vám budu, už jsem se procházela hezčíma parkama. A voňavějšíma taky. Myslím si, že cestu sem si můžete ušetřit na příjemnější a hezčí destinace. Ale pokud toužíte trávit svý volný chvíle aromatem rostoucího česneku a něčího vyprázdněnýho močovýho měchýře, zálibám se meze nekladou.

Canal Walk – cestička/cyklostezka podél vodního kanálu. Lidi tu jezdí na kole, běhaj, jen tak se procházej. Moc příjemná procházka. Taková romantika před večeří nebo druhou večeří úplně ideální.

Zajímavosti

Klíčová dírka – chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, proč mi nejdou odemknout dveře a vlastně vůbec strčit klíč do zámku. Strká se tam totiž vzhůru nohama, to znamená zubama nahoru.

Řízení vlevo – já vim, asi nic novýho pro vás, ale já jsem v prvních dnech v těhle zemích nejmíň 5x skoro přejetá než si zase zvyknu.

Akční Skoti – stejně jako v Irsku, i ve Skotsku se to tu hemží lidma, který sportujou. Především běžci a cyklisti.

Ti z ulice – bezdomovce ve skotských ulicích potkáte na každým kroku. Někdy skoro doslova. Kolikrát jsou oblečení a upravení tak, že byste to možná ani nepoznali. Co pro mě ale bylo velkým překvapením, docela velkou část z nich tvoří i ženy. Jednu z nich jsem potkala při procházení Princess Street. Seděla na židli, zabalená v dece a četla si knížku.

Na kolik mě to celý vyšlo?

Cestovní pojištění před cestou na netu za 244,-, proteinový tyčky a vzorky proteinů do ovesných kaší za 746,-, 2 560,- za zpáteční letenku, týdenní průkazka po Edinburghu za 663,-, zpáteční jízdenka na bus z letiště a zpět (platí 30 dní od prvního použití) za 226,-, zbytek byla útrata za nějaký jídlo a kafíčka. Cesta dohromady za 5 918,-.

Neváhejte a udělejte si návštěvu do Skotska. Je to kouzelná země.

L.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s