Myšlenkový pochod

Za život, za planetu

Doma

Proč tenhle článek?

Protože mě už nějakou dobu děsí to, jak se chováme k naší planetě, k přírodě, k životu, k sobě. Protože mě mrzí, že si neuvědomujeme, že všechno se vším souvisí, a že pokud nezačneme dělat potřebný kroky k tomu, aby se naše planeta přestala řítit rychlostí světla do záhuby, za pár desítek let z ní nic nezbyde. Z nás nic nezbyde.

Svůj předpokládaný příděl přírodních zdrojů pro rok 2019 jsme vyčerpali již v pondělí 29. července.

V roce 1970 přitom došlo k vyčerpání až 29. prosince.

Samostatně my, jako Česká Republika, bychom svou dávku přírodních zdrojů vyčerpali letos už v dubnu!

Planetě dlužíme hodně. Nejen za to, že neumíme hospodařit s již zmiňovanými přírodními zdroji. Ale hlavně za to, jak arogantně, sobecky a povýšeně se k ní stavíme. A i přes to se nám neustále snaží odpouštět. Každej den. Každej den, kdy její vody a lesy znečišťujeme tunama odpadu. Každej den, kdy stromy místo sázení kácíme. Každej den, kdy jí ubližujeme a chováme se jako ta nejmíň ohleduplná a nejvíc krutá rasa na zemi. Jako lidi.

Za tohle všechno se nám příroda odvděčuje.

Každodenním východem slunce, bez kterýho by ani tebe nebylo.

Deštěm v období tropickýho sucha.

Noční oblohou plnou těch nejzářivějších hvězd.

Čerstvým vzduchem v horách.

Zpěvem ptačím.

Studenou vodou v rybníce, ve který v horkých dnech svoje rozpálený tělo můžeš smočit.

Barevným listím na podzim.

Ovocem přímo ze stromu či keře utrženým.

Rosou v trávě, ve který je tak příjemný se bosou nohou procházet.

Zvukem hromů, při němž se usíná sladce.

Vůní jehličí spadanýho.

Západem slunce, jehož krásu ocení nejen romantický duše.

Oceánem, jehož nekonečnost tě děsí i uklidňuje zároveň.

Duhou, která z šedivý oblohy veselou udělá.

Ale ani planeta nemá nekonečnou trpělivost. Nekonečnou sílu a energii. A ani ty nemusíš vynaložit tolik energie na to, aby se Země stala zase tím místem, kterým bývala. Místem plným čistoty a života. Stačí jenom chtít a nezavírat oči před tím, co se kolem tebe děje. Protože kdy jindy začít, když ne teď? Žádná planeta B nebude.

A protože změna vždycky začíná u jednotlivce, u nás samotných, představím vám pár změn, tipů a kroků, který jsem do svýho života postupně zavedla i já.

Látkový pytlíky

Na ovoce a zeleninu

Ze starý záclony, ubrusu nebo třeba ze svatebních šatů po babičce. Je prakticky jedno, z jaký látky si pytlíky vytvoříte. Za mě jsou jednou z nejlepších variant ty ze záclony, protože se v nich, díky síťovanýmu materiálu, ovoce a zelenina nedusí. Nevýhodou je zase to, že se poničej snáz než ty z pevnější látky.

Pokud jste na šití šikovný asi tak jako já, není problém si pytlíky pořídit v kamenných prodejnách nebo na internetu. Konkrétně tyhle mám ze stránky www.fler.cz , kde seženete spoustu druhů skoro za hubičku. Různý velikosti, barvy a ještě k tomu podpoříte koupí někoho, kdo má zlatý ruce.

Na pečivo

Látkový pytlíky se dají využít i na pečivo. U výběru bych z vlastní zkušenosti doporučila pytlík z jedný strany s plnou látkou a z druhý strany se síťovanou. Jednak bude moct pečivo trochu dejchat a prodavačky vás u kasy nezabijou pohledem, protože přes síťku uvidí, co za pečivo jste si vybrali.

Znovupoužitelná flaška na pití

Flaška na vodu

Skleněná, hliníková, ocelová, z tvrdýho plastu. Záleží na vašich preferencích. Jak, doufám, všichni víme, jednorázový PET flašky, ve kterých se povětšinou nápoje v obchodech prodávaj, nejsou úplně tou nejlepší alternativou, jak šetřit planetu. PET flašku využijete po dopití kupovanýho nápoje maximálně párkrát do doby, než začne plesnivět a smrdět. Následně jí vyhodíte do kontejneru (ano, do kontejneru na plast, když už…ne do koše) a vesele si jdete koupit novou plastovou krásku. Jako mnohem vhodnější se jeví výše vypsaný druhy lahví, který můžete používat v podstatě do samotnýho zničení.

Já prozatím používám tuhle od Kenwoodu , která byla součástí smoothie mixéru. Je z tvrdýho plastu a zatím slouží víc než skvěle. Jediný na co si musím dávat pozor, je okamžitý vysoušení vnitřku lahve utěrkou po umytí. Jakmile bych jí totiž nechala vyschnout samovolně, začnou se v ní tvořit fleky zapařený vody a následně se objeví plíseň. Takže na tohle myslet a lehkou flašku na pití, kterou si můžete vzít kamkoliv s sebou a vydrží vám relativně věčnost, tahle značka splňuje. Nicméně si stejně brousím zuby na nějakou pěknou nerezovku!

Čajový sítka

Na čaj

Pokud jste milovníci čajů a ujíždíte si na těch pytlíkovejch, doporučuju vám udělat malou změnu ve vašich kuchyňských policích a začít si pořizovat čaje sypaný. Nejen, že jsou kvalitou a chutí úplně jinde a můžete si je dávkovat dle libosti, ale taky z vašich čajových dýchánků vznikne míň odpadu. Vylouhovanej sypanej čaj můžete s klidem v duši vyhodit na kompost, což se ne vždy dá říct o čajových sáčcích, jelikož ve složení některých z nich je stále určitý procento plastu. Na sypaný čaje můžete využít například kovový sítko (na fotce), který se prodává i v podobě závěsnýho vajíčka zahákávájícího se za okraj hrnku. Nebo sítko látkový, který mám taky a je dost v pohodě. Viděla jsem i bambusový, ale zkušenosti s ním nemám.

Takže sypanej čaj o pátý může bejt a nebo se podívejte po firmách, který svoje čaje balej do kompostovatelných čajových sáčků.

Látkový čistící tampóny

Na ksicht

K tomuhle asi není víc co dodat. Látkový odličovací tampóny, který po každým užití přeperete v ruce s trochou mýdla a vesele používáte dál. Ve svý podstatě můžete použít jakýkoliv hadřík, ale tvar klasickýho odličovacího tampónu vypadá aspoň trochu reprezentativně. Já kupovala opět na Fler , zdatnější švadleny si poradí samy.

Holítko z recyklovaných plastů

Na chlupstvo

Pokud si pořizujete klasický jednorázový holítka, s kterýma si 2x oholíte zadek a vyhodíte do koše, alternativa od Econea by se vám mohla zamlouvat. Rukojeť holítka je vyrobená z recyklovanýho plastu, konkrétně z kelímků od jogurtu a dokupujete k ní jen nový břity. Odpad teda vzniká taky, ale tím, že nevyhazujete celý holítko i s rukojetí, je to varianta o něco šetrnější. Úplně nejlepší volbou je asi klasickej holicí kovovej strojek na klasik žiletky, ale s mojí šikovností by se holení podobalo jatkám. Pro ty odvážnější ale dobrej tip!

Látkový kapesníky

Na holubí dům

Kapesníky, věc, kterou by nás asi nikdy nenapadlo změnit, ale pokud kupujete papírový kapesníky v balíčkách po deseti, dokážete si představit, kolik těch plastovejch obalů se zase zbytečně vyhodí. Jestli dáváte přednost papírovejm smrkáčkům v papírovejch krabicích, tak je to asi to menší zlo. Nicméně tím pořád dochází ke zbytečnýmu plejtvání papírem. Takže ano, jsme zase u látky. Trošku retro záležitost, ale co si budem, naši dědové a babičky byli o dost víc eko než dnešní společnost. Párkrát utřete nudli, hodíte do pračky a smrkáč jako novej, to se vyplatí!

Opět můžete po látkáčích mrknout po obchodech nebo zkusit levnější variantu, nastříhat si na čtverce třeba starej šátek nebo utěrku a na stroji obšít okraje, aby se látka netřepila a nepárala. To jsem zvládla i já, takže to dáte taky.

Bambusový kartáček

Na tesáky

Zubaři vám většinou doporučí měnit kartáček každý 3 měsíce. Ruku na srdce, opravdu máte za rok 4 kartáčky? Asi málokdo z nás tohle pravidlo dodržuje, nicméně minimálně 2x za rok si myslím, že je fajn pořídit kartáček novej. Já vim, já vim, plast a bla bla bla. Je to zkrátka levnej materiál, ze kterýho se tím pádem vyrábí většina produktů i ke každodennímu užitku. Kdyby se všechno vyrábělo ze dřeva, taky to není ideální cesta, k plýtvání by docházelo tak či tak. Plast je ztělesněním zla tedy hlavně proto, že je z něj vytvořena většina výrobků, povětšinou jednorázových. To je hlavní problém. Jednorázovost. Dočasný využití.

Curaprox je sice kvalitní značka, ale do šetrnosti k životnímu prostředí má asi ještě dost daleko. Za mě je skvělou volbou bambusovej kartáček, kterej má z bambusu jak rukojeť tak i štětinky. Můj první byl tenhle od Curanatura, je možnost vybrat si tvrdost štětinek jako u klasickejch kartáčků, váhu má minimální, cenově je na tom i s poštovným skoro stejně jako Curaprox a vydržel mi snad dýl než půl roku. Co je na bambusovejch kartáčcích skvělý je to, že je po doužití zahrabete do hlíny a oni se rozložej. Pohádka pro všechny eko fandy prostě! Momentálně mám tohohle bambusovýho kámoše od Mama Natura, kterej mi teda sedne o něco míň, protože má na moje princeznovský dásně dost tvrdý štětinky.

Takže když bambusovýho parťáka pro váš chrup, doporučuju spíš toho od Curanatura. Já do něj rozhodně půjdu zas!

Plátěnky

Na nákupy

Na nákup místo igelitek nebo jen tak na lážo plážo prochajdu do města. Protože nikdo se nechce dostat do situace, ve který byl Kevin ze Sám doma, když si to štrádoval domů se 2 igelitovýma taškama plnýma nákupu a během pár vteřin v rukách držel prázdný tašky s protrhlým dnem a nákupem vysypaným po půlce sousedství. To fakt nechceš.

Zavařovačky

Do bezobalu

Skvělá věc, pokud máte ve svým blízkým okolí bezobalový obchody, do kterých přijdete s vlastní nádobou a můžete si do ní navážit cokoliv, co konkrétní obchod nabízí. Pokud ovšem danej bezobalovej obchod není jen pro bohatý nebo zrovna bohatýma nejste vy. Pro mě je tahle možnost nákupu zatím dost finančně vzdálená, takže bezobalovej obchod navštěvuju jen kvůli doplnění lahůdkovýho droždí a se slzou v oku zase odcházím.

Pro milovníky polívek ale můžou být zavařovačky supr parťákem v případě, že jste si v restauraci/hospodě/jídelně naložili větší porci než váš žaludek dokáže pojmout a je vám líto vyhazovat jídlo nebo v případě, že si svojí polívčičku chcete vychutnat v pohodlí domova.

Misky na jídlo

Na žrádýlko

Misky na jídlo se úzce pojí s předešlým tipem. Jestliže si v restauracích často berete jídlo s sebou, povětšinou je vám zabaleno do jednorázových polystyrenových obalů. Jednoduchý řešení jak se tomuhle vyhnout je vzít si vlastní krabičku. Obsluhu stačí slušně požádat, aby vám jídlo zabalila do vaší krabičky namísto tý polystyrenový a neměl by s tím být žádnej problém. Znáte to, líná huba, holý neštěstí. Věřím, že vám pár slov a tahle malá změna nepřivodí infarkt myokardu.

Já jsem krabičku na jídlo nedávno využila i v pekárně. Místo do sáčku jsem si kupovanej větrník nechala dát do misky. Jestli někdo divně koukal, nevšimla jsem si toho a stejnak by mi to bylo u zádele. Za můj dobrej pocit, esteticky líp vypadající větrník a ušetření přírody to stojí.

Menstruační kalíšek

Na ty skvělý dny

Předpokládám, že tenhle bod je určen především pro ženy, dívky, zkrátka pro všechny hrdinky, který chtěj každej měsíc vraždit, brečet a smát se zároveň, jíst zmrzlinu k snídani, obědu i večeři a zatapetovat všechny zrcadla v bytě.

Zmínka o menstruačním kalíšku mi rozhodně nepřijde nechutná tolik, jako třeba kecy, lži a manipulace v naší, a nejen naší, politice. Takže tu zkrátka o kalichu napíšu pár slov a pokud s tím má někdo problém, odkážu ho na Lidovky.cz nebo Parlamentní Listy.

Ač si to spousta zástupkyň ženskýho pohlaví neuvědomuje, hygienických výrobků se každej měsíc za období menstruace vyhodí šílený množství. Proto je parádní, že se na trh dostal menstruační kalíšek, kterej se v období menstruace zavede a podle potřeby se opět vyjme, vyleje, omeje vodou a zavede zpět. Počáteční investice je trošku dražší, ale během pár měsíců hodně ušetříte. Nejen peníze, ale i planetu. Tahle hygienická pomůcka vám totiž při dostatečný údržbě vydrží několik let.

Za mě tenhle .

Šetření vodou, elektrikou, plynem

Šetři

Nevím, jestli je třeba něco dodávat. Zkrátit si sprchu z 20 minut aspoň na 10. Vypínat vodu při čištění zubů. Zhasínat světlo, když odcházím z místnosti. V zimě tolik nevětrat, jestliže topíme. Pořídit si úsporný žárovky do lustrů, lampiček. Na záchod nainstalovat splachovadlo s 2 možnostma průtoku. Hledat způsoby, ne výmluvy. Easy špízy.

Třídit, třídit, třídit

Do kontejnerů

U třídění to začíná, ale rozhodně nekončí. Trošku se bojím, že to při svozu na skládkách nevypadá tak, jak by mělo, ale můžeme udělat aspoň to nejlepší, co je v naší moci. Papír, plast, sklo, kov, bioodpad. Všechno má svoje místo. Co se bioodpadu týče, já mám zatím to štěstí, že můžu přispívat sousedům na kompost. Kdo tuhle možnost nemá, nabízí se varianta vermikompostéru , jehož pořizovací cena teda nepatří mezi nejnižší a vlastní zkušenost taky nemám, ale co jsem tak slyšela od lidí, kteří ho mají v bytě, vypadá to jako dost dobrá investice.

Dodatečný tipy

Nákup lokálních potravin – ať už na farmářskejch trzích nebo u souseda, kterýmu po zahradě běhaj slípky. Čím menší vzdálenost muselo jídlo, který máte na talíři urazit, tím líp.

Omezení živočišný stravy – není třeba cpát do sebe maso 5x denně 7 dní v týdnu. Nejsem tým vegani/vegetariáni, ale ani tým nezřízený masožrouti. Jen jsem toho názoru, že je fajn najít ten balanc a neodsuzovat ani ty rostlinný bílkoviny. Spotřeba živočišných produktů je nadprůměrná a o to smutnější mi přijde, když se musí utratit několik životů proto, aby se za pár dní mohlo maso z nich vzatý vyhodit, jelikož ho populace nedokáže zkonzumovat.

Ukliď les – rádi se procházíte lesem a panenskou přírodou? Tak už jste pravděpodobně zjistili, že od tý doby, co se na zemi objevil člověk, zas tak panenská není. To, co je dneska schopnej nějakej vocas pohodit v lese, mi fakt hlava nebere. PET lahve, pneumatiky, sklo, plastový sáčky od všemožnejch potravin, kusy oblečení, nábytek…se vším tímhle se během vašich zenových procházek můžete setkat. Když už na něco takovýho narazíte, je fajn nevymejšlet si nový sprostý výrazy pro dotyčný vocasy. Nebo klidně vymejšlet, ale následně přítomnej odpad vynést z lesa a dát ho tam, kam patří – do koše nebo příslušnýho kontejneru. Rozhodně je dobrý myslet i na svojí bezpečnost a mít po kapsách pro tyhle případy nějaký rukavice a třeba i pytle či něco, v čem můžete větší množství odpadků odnést.

Nicméně skládku z přírody můžou dělat fakt jenom (čas na cenzuru), protože pokud není problém si třeba PET lahev do lesa přinést, není problém jí z něj i odnést.

Vlastní termohrnek – tým čaj nebo tým káva, to je úplně fuk, ale jestli si pro svůj oblíbenej nápoj rádi zajdete do nejbližší kavárny a chcete si ho vychutnat po cestě do práce/do školy, pořídit si vlastní termohrnek rozhodně nebude na škodu. Já si většinou svojí kofeinovou bombu nebo čaj o páté vychutnávám v kavárenských prostorách, případně si přinesu basic termohrnek, co máme doma. Nemám tedy zkušenost s eko variantou, ale našla jsem třeba tenhle , jehož cena nesahá do nebeských výšin.

Pár faktů k tomu:

  1. Každej rok se vyhodí více než 100 miliard jednorázovejch kelímků z plastu, který se v přírodě rozkládaj víc než 450 let. Hnus velebnosti.
  2. Klasický „papírový“ kelímky se nedaj recyklovat z jednoho prostýho důvodu, vnitřní stěny maj napuštěný syntetizovaným voskem, nebo plastem, kterej znemožňuje kelímek recyklovat.

Ber vlastní termohrnek, fakt.

Uchošťouři – místo plastovejch tyček s kouskama vaty na koncích volte radši třeba zase ty od Econea , který jsou 100% kompostovatelný nebo přejděte na úplně nejjednodušší věc, kdy si uši vyčistíte kouskem namočenýho ručníku (posloužit může i náš božáckej látkovej kapesník) či kouskem toaleťáku. Nepoužitýho pokud možno.

Brčka sem, brčka tam – řekněme si to upřímně, potřebuje někdo z nás sosat pitíčka skrz brčko? Většinou spíš ne, ale jsou tu výjimky jako třeba ledová káva nebo různý koktejly, ke kterým to brčko docela bodne. Každopádně, eko firmy nám dneska umožňujou vybrat si z několika druhů těhle povětšinou plastovejch neřádů. Skleněný, kovový, bambusový, papírový…volba je zcela na vás. Co jsem si tak pročítala recenze, nejvýhodnějš se jeví asi ta skleněná varianta, u který když opomeneme nejsnazší poničení, je fajn v tom, že neplesniví zevnitř a jestliže se v brčku něco zasekne, uvidíte to – to je trochu problém, se kterým se potýká to z bambusu. Skleněný taky, na rozdíl od kovovýho, nepřejímá teplotu. Při pití čaje s kovovým brčkem byste si mohli užít docela žhavou chvilku, ne moc příjemnou. Kov má navíc specifickou pachuť, která může ovlivnit konečnou chuť nápoje.

Skleněný od Yoni , tyhle konkrétně z borosilikátovýho skla, který je prej odolnější a lehčí než klasický sklo.

V kavárně v Litoměřicích jsem do limošky místo brčka dostala tvrdou trubicovitou špagetu, taky skvělej kreativní nápad!

Skleněný si chci taky pořídit, prozatím se spokojuju s brčkama z tvrdýho plastu, kterých doma pár máme a pokud se uvnitř nich nezačne usazovat nějakej hnus, vydrží dlouho. Jestliže mám v plánu vyrazit do nějakýho baru (hahaha), snažím se na brčko myslet a vzít si ho s sebou, ale eko varianta to rozhodně není.

Důležitý je se v tomhle ohledu naučit bejt trochu asertivní a říkat obsluze při objednávání, že brčko nechcete/nepotřebujete.

Nekupuj, co nestihneš sníst – slevy jsou super, obzvlášť v potravinový sekci, ale pokud ty potraviny ve slevě, který jste si nabrali po kilech, nedokážete včas spotřebovat a za pár dní jste nucený polovinu z nich vyházet, už to tak super není. A nemusíme se tu bavit jen o zlevněných potravinách. Plejtvání jídlem je jednou z nejhorších věcí spolu s plejtváním časem a vodou. Především při pomyšlení, že někdo dokáže s klidem v duši vyhodit do koše během týdne několik kusů jídla, zatímco na druhý straně země lidé trpí hlady.

Radši během týdne podnikněte víc nákupů, než aby vám pak polovina z něj hnila ve spíži či ledničce. A pokud už se u vás najdou výrobky, který se blížej ke konci možný konzumace, darujte je včas někomu, kdo je ještě stihne využít. Bezdomovcům třebas.

Sekáče/bazary/český značky – pro někoho možná nepředstavitelná záležitost, ale divili byste se, jaký pěkný, čistý a kolikrát třeba i úplně nový a značkový kousky v takových prostorách můžete najít. A za pár šupů.

Když už podporovat zahraniční značky, u kterých nemáte ponětí, kdo stojí za jejich výrobou (třeba vykořisťovaný děcka v Indii), tak ať to aspoň jsou už jednou koupený kousky, který po někom jiným najdou využití ještě u vás. A řešit jestli to pěkný tričko ze sekáče nosila nějaká Bláža…stejně ho hodíte do pračky a může vám bejt úplně ukradený, kdo před váma ho na sebe oblíkal.

Taky existujou různý bazary s nábytkem a všemožnýma dalšíma srandama, kde můžete najít originální kusy (protože najít tam 2 stejný by byla fakt mega náhoda), případně třeba obrousit, natřít, nalakovat a novej jídelní stůl je doma.

Bazary na netu jsou taky, je to třeba Vinted, Bazoš   , nebo konkrétní skupiny na facebooku.

Podporovat český výrobce je další supr krok. Víte, za jakejch podmínek se zboží vyrábělo, nemusí k vám při objednávání přes internet urazit tak dalekou cestu a koupí podpoříte většinou malý firmičky. Já jsem si takhle pořídila třebas botky od Bohempia a miluju je nejvíc.

Na kole nebo po svých –  nejen, že uděláte něco málo pro svoje zdraví a zadek, ale taky pro všechny okolo, který při každým druhým nádechu nepotřebujou nasávat aroma výpary z vejfuků. Nejlíp z těch, ze kterejch se line černej kouř. Libovka.

Nezblázni se z toho! – mám radost, pokud se snažíte dělat kroky k tomu, jak být pro přírodu víc k užitku než ke škodě. Mám radost, že vám není jedno to, co se kolem nás už nějakou dobu děje. Ale! Je třeba mít na paměti, že jsme taky jen lidi. Děláme chyby. Nejsme dokonalý. Nikdo. Takže není důvod k tomu, abyste se zhroutili pokaždý, co si zapomenete doma svoje skleněný brčko, dáte sprchu delší než 5 minut nebo ve chvíli, kdy jste nucený jednou po půl roce vyhodit plesnivý rajče.

Děláš to pro sebe, pro nás, pro planetu. Ze svý dobrý vůle a vlastního přesvědčení, že děláš to nejlepší, co je v tvých silách. Netrestej se za chyby, pouč se z nich a pokračuj dál v podpoře života krásný země.

To je pro tebe, planeto ♥

L.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s